Štafeta: Lucie Stehlíková

Verze pro tisk |

Nyní, v dobách koronaviru je každá práce divná. Ale na náš rozhovor s Lucií Stehlíkovou nanometrový pseudoorganismus vliv neměl. Text vznikal průběžně déle než půl roku. Od okamžiku, když jsem se z facebookové zdi kolegyně dozvěděl, že někdo chce v Lípě vydat knížku pro děti. Fandil jsem jí, zmínil jsem se o ní ve svém deníku, když se objevily její nabídky na crowdfundingovém webu Hithit, a občas jsem k ní vyslal nějaký dotaz. V době kampaně, v okamžiku vydání knihy. I když se prodala první stovka jejích Andílků. Osobně jsme se potkali ve frontě v Alberu, v době, kdy se ještě nemusely držet dvoumetrové rozestupy.

Já si poměrně dobře pamatuji okamžik, když jsem se jako dítě rozhodl, že budu spisovatel. Sice jsem spíše jen takový pisálek, přesto mám pocit, že se mi dětský sen splnil. Kdy to napadlo vás?

Mě asi nikdy nenapadlo, že bych mohla být spisovatelkou, ani teď si tak nepřipadám. Ale je to fajn pocit, že vzniká moje knížka a vlastně asi tedy trochu spisovatelka budu, že?

Ani nevím, kde ta hranice je. Ale vzpomínám si, když jsem svou první knížku viděl ve výloze.

Tak na tuhle chvíli já se teprve těším. A těším se moc. Hlavně na reakci svých holčiček. Sice vědí, že kniha vzniká, jsou u toho, ale vidět ji v knihkupectví, to pro ně určitě bude zvláštní pocit.

Jak byli Andílci počati? Kde se vzal prvotní nápad?

Andílci vznikli už dávno, když je malovala moje starší dcera. Mám těch obrázků hodně, každý je jiný a každý je pro mě krásný. Často jsem si je prohlížela a během toho prohlížení mě začaly napadat pohádky.

Takže dcera začala malovat andílky a vy jste k nim začala přidávat příběhy? Jak dceru napadlo malovat zrovna andílky? A kdy? Trochu se bojím, že kdybych vycházel z prvních obrázků mých synů, jsem spoluautorem pokémonů.

Já ani nevím, jak ji to napadlo, ale první namalovala asi v pěti letech. Mně se obrázky tak líbily, že jsem ji v tom podporovala, a tak vznikaly další.

Táhne se Andílky nějaká společná nitka?

Ano, v každé pohádce pomůže andílek vyřešit nelehkou situaci způsobenou shodou náhod (zpožděné hodiny, inventura v květinářství) nebo nepozorností (ztracená rukavička v nepořádku v pokojíčku, zapomenuté rukávky na koupališti apod.). Takže jsou i trochu výchovné, ale nikdy tam není velké provinění dětí, jen lehké opomenutí.

A zlo se tam neobjevuje vůbec?

Ne, vše je psané pozitivně, ale žádné ideologie.

Vydat v dnešní době knížku není jednoduché. Už víme, jak vznikal nápad na knížku, ale co výroba, marketing? Kdo a za co se chopil této stránky věci?

Když jsem se rozhodla zkusit knížku vydat, pustila jsem se do toho naplno. Obeslala jsem všechna nakladatelství, která jsem našla na internetu, na dětských knížkách, které máme doma, také jsem se byla poradit v knihkupectví. Mezi odpověďmi typu "máme plný ediční plán" byla jedna pozitivní. Od nakladatelství Formalgroup. Že je rukopis zaujal, že dílo je plně publikovatelné a má mezi vší konkurencí naději na úspěch. Nicméně vydat zrovna dětskou knížku... barevné ilustrace, pevné desky, to vše je velká investice, pro nakladatelství ne příliš lukrativní. Pokud to zrovna není Harry Potter:-). Dohodli jsme se tedy na jisté formě spolupráce. Zafinancovala jsem první fázi, ilustrace, kompletní přípravu knížky, a s pomocí nakladatele jsme připravili celou kampaň pro Hithit.

Takže jste dala nějaké peníze ze svého do startu a budete čekat, jestli se to vrátí?

Největší odměnou mi bude, až knížka vyjde. Investovala jsem do svého snu. Když se mi nějaké peníze vrátí, bude to určitě fajn, použila bych je třeba na další knížku.

Už máte další nápad?

Andílků je spousta, všichni se mi zatím do pohádek nevešli, určitě jich je dost na případné pokračování.

Tak pojďme od Andílků k vám. Jste českolipskou rodačkou?

Já pocházím z Práchně.

A co vás živí?

Pracuji ve firmě Clarios, což bych ještě třeba na začátku roku neřekla, donedávna to byl Johnson Controls. Nyní se jmenujeme Clarios Plastics. Moje pozice je asistentka ředitele.

A to došlo jen ke změně jména nebo i majitele?

I majitele.

A co koníčky? Je jim psaní nebo jste se autorkou stala spíše shodou okolností?

Přesně tak, to přišlo nějak náhodou. Ale velkým koníčkem je právě čtení, odmala jsem velmi ráda četla. Snažím se k tomu vést i dcery, ale trochu mi to komplikují dnešní lákadla, jako mobil nebo tablet.

Tak i na nich se dá číst.

To je fakt. Ale knížka je knížka:-).

A jaké žánry a jaké autory ráda čtete?

Je to různé, podle nálady. Čtu ráda krimi thrillery třeba od Patricie Cornwellové, dobrodružné romány, jaké píše Barbara Woodowá nebo Wilbur Smith, a když chci něco jen tak oddychového, mám všechny knížky Zdeny Frýbové. Také mám ráda Michala Viewegha a Patrika Hartla. A v poslední době jsem se několikrát s chutí začetla do knížek z mého dětství, které teď mají ve své knihovně mé dcery.

(Po měsíci.) Než ten rozhovor doděláme, bude knížka venku. Všiml jsem si, že jste už vybrala potřebnou částku. Jaká suma to nakonec bude a jaký chystáte náklad?

Ano, podařilo se, knížka už se vyrábí, dvoutisícový náklad.

Ale to je slušné číslo. Přece jen se v tom trochu pohybuji. Plánujete nějaké akce na její podporu? Knihovny, autogramiády, školy ...

Ano, nějaké plány mám. Oficiální křest knížky proběhne v Praze už 9. 11. na akci Puzzlemánie v Europarku. Tam bude knížka představena kmotry Andreou Verešovou a Miroslavem Šimůnkem. Za tímto účelem byla vytvořena limitovaná edice, pouze deset výtisků, které zároveň budou jednou z odměn pro vítěze soutěže ve skládání puzzle. Ale plánuji také "lokální" křest tady v Knihomilovi. Čtení pro děti, autogramiádu, a celkově takovou oslavu pro všechny, kteří mě podpořili. Termín napevno domluvím, až budu mít jistotu, že budou knížky vyrobené, ale chtěla bych do konce listopadu.

K rozhovoru se vracíme po mém návratu z Ameriky. (Začátek prosince.) Určitě se toho hodně událo. Nejprve mi povídejte o svých pocitech. Pak se vrhneme na fakta.

Máte pravdu, událo se hodně, hodně zásadního. Co se týče pocitů, mám radost, jsem vlastně i pyšná a protože já jsem dojímací typ, tak i ta šťastná slza se sem tam objeví.

Jaká byla Puzzlemánie v Europarku?

Bylo to fajn, poprvé jsem držela v ruce knížku, i když zatím z limitované edice. Andrea Verešová knížku pokřtila, dcerky si to užily, setkaly se i s paní ilustrátorkou. A já jsem úplně poprvé mluvila na pódiu před spoustou lidí.

To po mně chtěli v Duplexu. Vedle mě Veronika Freimanová. Něco jsem tam blekotal a pak to ještě viděl v televizi. V Knihomolovi to bylo klidnější?

Já jsem právě ani nevěděla, co říkám, ale když jsem to pak viděla nahrané, tak to i dávalo smysl. V televizi to naštěstí nebylo.

V Knihomilovi to bylo moc krásné, takový nezapomenutelný den. Přišlo hodně lidí, moje rodina i přátelé, také třeba paní učitelka z "naší“ mateřské školy. Byla jsem samozřejmě zase nervózní, že budu přede všemi číst a mluvit, opět s mikrofonem. Ale všechno šlo hezky a přirozeně. Čtení pohádek, podepisování knížek, přípitek, i pár snad smysluplných vět. Akci jsme pojali jako lokální křest, čehož se ujal pan Horáček z Knihomila.

Knížka je pokřtěna dostatečně, od té akce byla ke koupi v Knihomilovi a v pátek jsem ji už zahlédla ve výloze knihkupectví pod náměstím. No...zahlédla, šla jsem se tam podívat a výlohu si vyfotila.

A rozhovor pokračuje na začátku března. Máte už první čísla?

Ano, mám - za prosinec a konec listopadu 126 kusů, plus cca 100 kusů bylo "předprodaných" přes ten Hithit.

A jste spokojená?

Jsem, nemám srovnání, představu, jestli je to málo nebo hodně, ale mně to přijde dobré. Samozřejmě před Vánocemi bylo ideální období, teď to už bude těžší. V každém případě mi knížka dělá radost, ohlasy jsou pozitivní, podporují mě k vydání druhého dílu a to je vlastně víc, než v co jsem kdy doufala.

Tak mi uveďte nějaký příklad ohlasu. Píšou lidé, vyšly nějaké recenze?

Většina osobně, někteří píšou, recenze žádná nevyšla, ale byla bych za nějakou moc ráda.

Nahoru