Na Internetu se dají najít informace, že JAR je vysoce vyspělá země se západní kulturou, síť obchodů a služeb prakticky stejná jako v Evropě, silnice rozhodně lepší než u nás a přátelští lidé. Na druhou stranu se dají najít informace o extrémně vysoké kriminalitě, 30% nezaměstnanosti a krachující ekonomice, běloch se nemůže cítit bezpečný ani ve dne a v noci by neměl vycházet vůbec. Cestovat by se mělo jen po hlavních silnicích, nebrat stopaře ani nezastavovat lidem v nouzi (často je to pouze "hrané"), nejezdit se staženým oknem a při parkování nenechávat auto na jiném než hlídaném parkovišti. To pak tvůrci dokreslují informacemi o jejich vlastním přepadení. Četl jsem také, že Johannesburg je nejnebezpečnější město na světě.
Samostatnou kapitolou jsou nemoci, výběr je široký. Podle Jihoafrické ambasády není potřeba žádné očkování a ani antimalárika. Internet již očkování doporučuje a všechny www stránky se shodují, že antimalárika potřeba jsou, i když jen na severovýchodě JARu. Doktor, který mi předepisoval antimalárika, mě upozorňoval, že žádné očkování není stoprocentní a že bych neměl v žádném případě nosit kraťasy nebo trička s krátkým rukávem (nakonec ale uznal, že ne všichni komáři šíří malárii).
Samozřejmě nemá smysl spekulovat o tom, co je pravda a co ne, nejlepší je to ověřit v reálné situaci.
Po příletu do Johannesburgu jsme čekali strašně dlouho na zavazadla a když jsme je konečně dostali, začali si nás letištní úředníci z neznámého důvodu přehazovat od jednoho okénka ke druhému.Na letišti nás čekala Jitka (kamarádka mé "spolucestující" Jitky, která žijící v Johannesburgu cca 5 let) a odvezla nás k sobě domu.
Překvapilo mě zabezpečení domu kde bydlí. Bytovky byly obehnány vysokou zdí, která měla na vrchu ještě tři dráty s vysokým napětím. Uvnitř objektu je každou noc hlídač, který musí každých 15 minut obcházet okolo zdi a deaktivovat alarm (v případě že to neudělá alarm se spustí). To jsem se od něj dozvěděl ale později, když jsem fotil díru ve zdi, kterou tam udělal opilý řidič autem. To tam totiž byl hlídač i přes den, samozřejmě že na účet toho řidiče.
Druhý den nás vzala Jitka s sebou do práce. Řídí školku v chudinské čtvrti Soweto, to je oblast Johannesburgu, kde bydlí téměř polovina obyvatel města. Poslala jednu svoji zaměstnankyni, aby nás provedla po okolí (pro samotné bělochy by to prý mohlo být nebezpečné). Bylo to opravdu neuvěřitelné v jakých podmínkách můžou lidé bydlet, baráčky, pokud se tomu tak dá říct, jsou poskládané z plechů a prken a bydlí v nich většinou mnoho lidí.
Další den musela Jitka do práce, my jsme se rozhodli jít se projít po okolí. Překvapilo nás, že v Africe nějak nemyslí na chodce, ostatně proč taky, běloši přece jezdí autem a kdo by se staral o černochy. Skoro nikde nejsou chodníky (musí se chodit po trávě, protože řidiči jsou neuvěřitelně neohleduplní a místo toho aby trochu uhnuli, tak troubí), na křižovatkách se semafory (oni jím říkají robots) nejsou semafory pro chodce (kromě pár výjimek), přitom se po ulicích a obecně po silnicích pohybuje opravdu hodně lidí, především černochů, chodí velké vzdálenosti do školy nebo do práce, hodně stopují a nebo se jen tak poflakují na silnici. Přestože je na většině hlavních silnic povolena maximální rychlost 120 km/hod, téměř nikdo toto omezení nedodržuje.
Když jsme se vrátili domů, potkali jsme Jitčiny dobrovolníky (pracují v té samé charitativní organizaci) Lyron z Izraele a Michaela ze Švédska, říkali že jdou do West Gate (západní brána) a ať jdeme s nimi, samozřejmě že jsme šli. Nejdříve jsme mysleli že se jdeme podívat na nějakou bránu ale po chvíli jsme pochopili že se tak jen jmenuje obrovské nákupní středisko. Nakupovat v Africe je docela příjemné, protože ceny jsou nižší než u nás a např. ovoce je opravdu levné. Jídlo v restauracích a v „take aways“ (poznámka editora: restaurace, odkud si můžete odnést jídlo zabalené domů, typicky čínské bufety a podobě) je taky celkem levné a hlavně strašně dobré.
Je zajímavé, že Johannesburgem neteče žádná řeka, moře samozřejmě také nemají. Přišlo jim tedy líto že nemají žádné nábřeží, tak si ho postavili. Vybudovali veliký bazén, kolem kterého postavili množství obchodů a restaurací a také např. půjčovnu lodiček atd. Celý komplex je, jako ostatně všechno, oplocen a dovnitř se musí branou. Zajímavostí je že když člověk z takovýchto středisek odjíždí, ochranka většinou kontroluje, jestli je klíček v zapalování, jestli tam náhodou nejsou jen spojené drátky.