Vítejte v poslední prohlídce Tmavosvětlého světa před Vánocemi. Mezitím, co jste tu nebyli, začal advent a začala plesová sezóna. Proběhlo mistrovství světa ve florbale, které jsem emotivně prožíval. Nejdůležitější moment ovšem nastal, když jsem zhlédl půlnoční premiéru závěrečného dílu Hobita. Pokud jsem vás ani tímto nezaujal, chyba bude nejspíš na vašich přijímačích.
Prosinec začal tak krásně. Sněžilo. V tu chvíli jsem se netrápil současnými klimatickými výkyvy a extrémy a s úsměvem na tváři jsem procházel novoborské ulice. Nedošlo mi však, že bude děsný mráz, a tak jsem konečně po roce zase vytáhl rukavice a čepici. Nejspíše jsem se vám již přiznával, jak hodně dokáže moji náladu ovlivnit aktuální počasí. Nyní mi nezbývá než doufat, že v tom nejsem sám. Ono se to pak učitelům těžko vysvětluje, že jsem neudělal úkol, protože venku bylo ošklivo. Co bylo na začátku prosince ještě mnohem krásnější, že se mi podařilo pořídit polovinu dárků z pohodlí domova nebo ve městě. Mám husí kůži z těch obchoďáků nacpaných lidmi k prasknutí. Brr.
Poprvé ve svém životě jsem se převtělil do kůže čerta a těšil se, jak nebudu muset přednášet básničky, nýbrž je poslouchat. Musel jsem se rychle vrátit kopýtkem zpět na zem, jelikož téměř dospělým středoškolákům strach prostě nenaženete. A tak jsem se tedy srdceryvných přednesů nedočkal. Nezbývalo mi než sníst zbytek sladkostí a převléci se do obleku. Čekal nás totiž Věneček tanečních v Merkuru, kde jsem měl hodně kamarádů. Oficiálně tedy začala plesová sezóna a musím s radostí prohlásit, že začátek se velmi povedl.
Druhý den jsme s Markétou zamířili do českolipského ambitu na vánoční trhy. Od začátku jsem tam kráčel s úmyslem pořídit nějaké dárky. Spousta věcí je zde mnohem zajímavějších a cennějších než kdekoliv jinde. Rukodělné výrobky zkrátka mají něco do sebe, ne? Doba je uspěchaná, všechno potřebujeme hned a chceme se při tom co možná nejméně nadřít. Než jsem se nadál, místo vůně svařeného vína a pražených mandlí jsem vnímal první zápas našich florbalistů na mistrovství světa ve Švédsku. Českému florbalu fandím. Věřím, že se brzy dostane na úroveň toho finského a švédského. Letos to ještě nevyšlo, ale z celého turnaje jsem měl radost a dobrý pocit. Bronzovou medaili jsme si zasloužili právem. A abych nezapomněl, českému florbalu přeji hlavně hodně diváků a podporovatelů. Snad jich touto malou reklamou několik získám. :)
Filmový zážitek roku se mi přihodil o půlnoci mezi středou 11. a čtvrtkem 12. Se svým přítelem Jakubem jsme se, stejně jako vloni, rozhodli jít na půlnoční premiéru závěrečného dílu trilogie o Bilbo Pytlíkovi – Hobit: Bitva pěti armád. Byla to pro mne srdeční záležitost, neboť jsem oddaným fanouškem Tolkienova díla a Jackosonových filmů. Porovnávat knihu s filmem nechci. Jsou to, myslím si, dvě naprosto odlišné věci. Epickou bitvu mezi trpaslíky, elfy a skřety jsem si nadmíru užil. Při sledování a čtení žánru fantasy vždy přemýšlím, jak je důležité občas uniknout do jiného světa. Jde o to utéci od všedního shonu a starostí a přemýšlet jen o hezkých a veselých věcech. Lidé, kteří to nedokážou, jsou podle mě ve svém životě mnohem méně šťastní. Velkou radost mi udělalo, když jsem Hobita a Pána Prstenů našel v seznamu děl k maturitě. To se snad na to i začnu těšit!
Do kina jsem zavítal ještě jednou, a to sice na dokument o Václavu Havlovi – Život podle Václava Havla. Našel bych hodně lidí, kteří by namítali, že je to tady teďkon samý Havel. Chápu, že všeho by mělo být s mírou, ale na druhou stranu nesouhlasím s mnohými lidmi, kteří jej zpochybňují nebo kritizují. Mám čím dál více takový pocit, že českému lidu se zkrátka nejde zavděčit. To nás můžete zbavit nesvobodného režimu, můžete se snažit dělat všechno dobro pro naše blaho, ale vždycky si najdeme něco, do čeho můžeme rýpnout. Už jsem to jistě zmiňoval, že moc rychle zapomínáme. Hledáme na všem nejprve chyby. Den ode dne začínám být s touhle společností nespokojenější. A to je mi necelých 18. Naštěstí mám ty své vysněné světy, kam se můžu kdykoliv uchýlit. Nezáleží, jestli je to Tmavosvětlý svět nebo Středozemě, stačí, že je mi tam dobře.
Dne 15. 12. se na mne usmálo konečně štěstí. Účastnil jsem se esejistické soutěže pořádané Knihovnou Václava Havla (rejpavci, raději tuto část textu přeskočte až na konec) a měl jsem možnost zavítat na slavnostní vyhlášení, pořádané v Praze. Po skončení školy jsem si udělal příjemný výlet do Prahy. A co víc, nevážil jsem cestu nadarmo. Jednak jsem potkal zajímavé lidi a získal další cenné zkušenosti na svoji cestu životem a druhak, protože jsem se umístil na krásném třetím místě. Nejlepší pocit jsem měl však z toho, jakou radost jsem udělal svému blízkému okolí. Esej na téma „Jakou vizi má současná Evropa a jakou by mít měla“ naleznete zde na mém blogu.
Politikou vás takhle ke konci roku nechci zatěžovat. Dovolte mi už jen popřát Vám všem krásné a pohodové vánoční svátky plné štěstí a radosti. Do nového roku 2015 vykročte pravou nohou a nesnažte se na všem hledat hned to špatné. Snažte se být šťastnější a usměvavější, svět pak třeba bude hezčí! O to nám přeci jde, ne?