Minule jsme si řekli, že naše peníze mají společného nepřítele – inflaci. K hlavním úkolům produktů, do kterých vkládáme naše úspory, by tak mělo patřit tuto inflaci porazit a naše peníze zhodnotit. Dnes si povíme něco o běžných a spořicích účtech a nahlédneme pod pokličku produktům stavebních spořitelen.
Tak moc jsem se těšila, až přistaneme na Kennedyho letišti v Americe (mimojiné proto, že mám panický strach z lítání), představovala si ty hromady světýlek New Yorku, co uvidím z okýnka, jelikož bylo devět hodin večer... No, místo toho jsem seděla zkroucená v sedačce a umírala hlady.
Již jsem naznačoval, že teď přijdou dva díly rychleji za sebou. Možná, že je to tak i lepší, to musíte posoudit sami. Udělal jsem to, protože přes Vánoce čas nebude a ke klidnému psaní se dostanu až tak 28. prosince… Ne, to vlastně ne, to jsem pryč. Těžký život dobrodruha.
Bolela mě z těch proleženejch postelí záda, takže k ránu už jsem víc hledal polohu, než spal. Ale cigáro na verandě bylo super. Zdola od koupaliště stoupala mlha, všude klid.
Česká Lípa není díra. Jak bude vypadat českolipské logo? Jak dopadl unplugged koncert hard core kapely? Žijí ještě Lipský a Redford? Jak na Königstein?
Žebříčky dělám stále. Někteří se podvolují více ochotně, někteří méně. Začal jsem už jako malý, když jsme se ségrou usínali na palandách. „Kterýho člověka máš na světě nejraději?“ Snad se mamka nenaštve, ale vyhrával táta. Byla s ním větší sranda.
Věděl jsem, že u Mirky Kadlecové se dozvím ještě mnoho informací o neoficiální kultuře v České Lípě osmdesátých let. Tak jsem se k ní nechal pozvat znovu během vánočních prázdnin.
Další den ráno jsme museli vstávat asi v šest. Celá rozespalá jsem se vyhrabala z postele, vyčistila si zuby a navlíkla na sebe to nechutně zelené tričko, které jsme museli mít všichni na sobě. Potom jsme šly s holkama na snídani.
Dnešní díl bude netradiční, bude norský. Nelekejte se tedy, že teď přijdou dva v blízké době. Je středa večer a za okny mi sněží. Doma už jsem čtyři dny, a tak mohu s radostí prohlásit, že jsem se úspěšně zpět vrátil do normálních kolejí. Proto také píši právě dnes.
Mrtvý brouk. Zemřeli Paul Walker, Natalja Jevgenjevna Gorbaněvská, Nelson Mandela. Jaké signály jsme my a naši politici vyslali do světa? Scream of the Lambs unplugged. Rozkoš a noční Bilbo Pytlík.
Königsteinský vánoční trh je otevřený o všech adventních víkendech, a sice v sobotu a v neděli (07.–08.12. | 14.–15.12. | 21.– 22.12.2013) vždy 11–19 hodin. Na vánoční trh se neplatí žádné vstupné, ale je nutné zaplatit běžné vstupné do pevnosti.
Můj příběh nezačíná jako pohádka: Žila byla, do Ameriky chtěla... Je to spíš takhle: Je vám dvacet, děláte jednu botu za druhou a hledáte smysl života. Nemáte práci, smlouva v bytě vám končí za několik měsíců a pro nedostatek kreditů je jen otázka času, kdy přijdete i o titul vysokoškolák. Tak přesně tohle je ta moje story.
Bez drážďanské štoly si v Sasku neumí Vánoce představit asi nikdo. »Půlku, prosím!« Tak to můžete říct pouze, kupujete-li si polovinu tradiční štoly čtyřlibrové, která v přepočtu váží zhruba dvě kila. Její polovina má pak tedy necelé kilo. Ale kupujete-li si obří štolu čtyřtunovou, musíte si poručit asi tak jednu čtyřtisícinu! Ale chutnala nám stejně dobře. Kupovali jsme si jí již několikrát...