7/2014

16.2.2014 14:02 | Milan Bárta

Kde udělali soudruzi z ODS chybu? Má lustrační zákon smysl? Zájezd do minulosti, video a fotky z něj. V divadle Karel, ale Roden. Bella a Sebastian nebo Babovřesky?

Nejvíce mě tento týden zaujaly diskuse kolem lustračního zákona. Díky seriálu Underground jsem se v minulých měsících několikrát setkal s paradoxní situací. Lidé, kteří byli skutečnými nositeli komunistické ideologie či vykonavateli represí, jsou z hlediska lustračních zákonů čistí jako lilie a mohou vykonávat řadu veřejných funkcí. Řada jejich obětí, myslím těch, kteří se nestali spolupracovníky z vlastní vůle, je omezena na svých právech. Už skoro dvacet čtyři let. Tolik se u nás obvykle nedává ani za vraždu.

Moc nevěřím, že někdo neví, jak se do seznamů dostal. Často budoucí spolupracovník provedl něco z hlediska tehdejší úhlu pohledu nezákonného. Stačilo pašovat zboží z NDR. Přišly výhrůžky, mířící například na slabé místo v podobě osudu dětí. Kdo je oběť a kdo viník?

Pro mě se můžou lustrační zákony klidně zrušit. Když už jsme nezakázali šíření komunistické ideologie a nevadí nám stalinistka Semelová v parlamentu, tak si přestaňme hrát na vítěze Sametové revoluce a zrušme kontroverzní zákony, které popírají presumpci neviny. Už proto, že seznamy nejsou úplné.

Úplně se v tom neshodnu se Zdeňkem Jelínkem, s nímž se často setkáváte v mém seriálu Českolipský underground. Byli jsme spolu včera v Mnichově Hradišti na koncertě undergroundové kapely Hally Belly, abych načichl atmosférou a seznámil se s některými lidmi, kteří by se v seriálu mohli objevit. Já v noci řídil, soustředil se, vyhýbal se zvěři (omlouvám se jezevci, kterému jsem se při vší snaze vyhnout nestihl) a on vyprávěl. O tom, jaké to je ráno se probudit, vidět v ulici zaparkovaná dvě auta veřejné bezpečnosti a vědět, že několik dnů nebudu s rodinou. Netušit, jestli to tentokrát někdo při výslechu nepřežene, jestli neušijou nějakou boudu a člověk nezmizí v kriminále na několik let. Poslouchal jsem, jak udělali několik jeho přátel (rozuměj: přinutili je ke spolupráci). Ohromně zkurvená doba.

Bohužel mnohem více mluvil o současnosti. Bylo mu líto, jak polistopadový vývoj dopadl. A on byl u toho. Byl manažerem ODS, do které se začali hrnout bývalí svazáčci, kandidáti KSČ nebo v nedaleké organizaci i jeden z příslušníků, kteří ho vyslýchali. Musím přiznat, že jsem usnul až kolem půl čtvrté. Nejen kvůli tomu, že mi hlavou duněl saxofon, ale i kvůli jeho vzpomínkám a dojmům.

Ale mezi máničkami mi bylo skvěle. Neuvěřitelné retro. Počínaje hospodou, přes atmosféru nabuzenou hity podzemí z konce osmdesátých let, po občas trochu prošedivělá hára.

Nabízím fotky a video.

Byl to vůbec akční týden. Udělal jsem si osobák v počtu odučených hodin a v pátek měl ještě sílu na koncert Květů v Progresu. Tam jsem netahal ani fotoaparát, ani kameru, šel jsem si dáchnout. A trefa – Květy byly tentokrát komornější (taky bylo jen asi čtyřicet lidí), Martin Kyšperský filozofoval, vtipkoval, uklidňoval. Fotografie se určitě nějaké objeví.

Já aspoň recykluji minulý jejich koncert na stejném místě:

A co dělat příští týden? Chcete-li se dozvědět více o Pákistánu, vydejte se v úterý do městské knihovny. Jste-li platonicky zamilovaní do Karla Rodena, pak si nenechte ujít středeční představení v Jiráskově divadle. Ve čtvrtek se do kin vrací Bella a Sebastian. No a taky Babovřesky (v Boru dokonce s účastí Zdeňka Trošky).

Jste zde:

7/2014

Komentáře